Toto je popis historie účasti na Tmou 11, pořízený mužstvem TJ Balvanu Praha, kteréhož to byla již sedmá účast na stejné akci. Reportáž nebyla sepsána přímo během hry či bezprostředně po ní, takže jí zřejmě chybí autenticita a historická věrnost, neboť nespolehlivost vzpomínek byť dva dny starých, však hlubokým spánkem zastřených, je známou věcí. Ani nebyla sepsána s delším časovým odstupem, takže jí zřejmě chybí nadhled dostavující se po vyprchání vzrušení a klidném rozjímání nad otázkami životně důležitějšími. Čtenář může vlastně nabýti dojmu, že reportáži chybí všechno, co jí chybět může. Tímto se já, její autor, zříkám odpovědnosti za jakákoli pochybení faktická či hodnotící, kterých jsem se v následném textu dopustil. Nevadí-li čtenáři takový alibismus, ať čte dále.

Aniž bych chtěl čtenáře unavovat zdlouhavým úvodem historickým, jaký bývá nejčastější příčinou odložení knih jistě brilantnějších, než tento pamflet má vůbec ambici být, považuji za nutné představit dnes již tradiční oddíl Balvan. Tělovýchovná jednota Balvan (TJB) byla založena v Praze v roce dvoutisícím třetím za účelem soupeření v rámci soutěže Bedna, přičemž později začala provozovat i jiná odvětví tělovýchovná, zejména stolní fotbálek a hospodská setkání, v poslední době též běh orientační, a ani jednou od té doby nechybělo její zastoupení na Bedně, ani na TMOU, což dohromady tvořilo třináct účastí na akcích šifrovacích, to vše s úspěšností proměnlivou. Ač mnohá stanoviště zaznamenala slavné okamžiky Balvanu, a mnoho zajímavých, i organisátorům neznámých řešení bylo nalezeno, z nichž některá jsou zvěčněna ve znaku Tělovýchovné jednoty, nikdy se nezdařilo do cíle dojít. Až letos se podařilo to, o čem celá jedna generace představitelů TJB snila. Družstva šťastnější, do cíle pravidelně dorážející s reservami časovými, nikdy nemohou pochopit, jaký význam úspěšný příchod na poslední stanoviště má pro celek bažící po takovém okamžiku celých sedm let.

Přítomnost v Brně pro tým z města na druhém konci dálnice ležícího naplněna jest specifiky, které ne každý může vidět na první pohled. Stalo se v posledních letech tradicí, při hlášení názvu družstva na ověřovacích stanovištích, že místo původu Balvanu bylo s nevolí přijímáno. Někteří občané brněnští na šifřiště dohlížející dokonce vyslovovali "Praha!?!" s nejpohrdlivější intonací, kterou si jen představit lze. Nelze se divit jisté popuzenosti, která v Balvanu zavládla, a která vedla ke stanovení tajného hesla pro letošní ročník, znějícího "Asie začíná na šestnáctém poledníku". Čtenář si jistě na mapě najde, kudy šestnáctý poledník prochází. Krom aspektu záměrné provokace, která byla, nutno podotknout, povahy ryze obranné, je zde souvislost druhotná: podchod pod hlavním nádražím brněnským svými obchody s všelijakým zbožím tuze připomíná podchod, který v Cařihradě spojuje přístaviště Eminönü se stanicí omnibusů a elektrické dráhy. Pravdou ovšem je, že tento podchod leží stále ještě na evropském břehu někdejší byzantské metropole. Za účasti letošní však závodnící TJ Balvanu slyšeli opovržlivé "Praha!?!" jen jednou, a to ještě před startem ve voze typu K2 elektrických drah na linii 4, leč během hry veškerý styk s organisátory probíhal maximálně korektně a v duchu čestného soupeření, na což je nutno brát zřetel s uznáním.

Stanoviště první nepříliš bývá oblíbeným mezi představiteli Balvanu, ježto vyžaduje pohotovou koordinaci a bezchybnou organisaci při získávání údajů, a jelikož nepatří tyto činnosti k těm nejlépe zvládnutým, zákys bývá neodvratný. Ani letošní začátek nebyl výjimkou, an zabral plné dvě hodiny, z větší části neužitečnou činností vyplněné. Následný sestup po sjezdovce ke stanovišti druhému dal vzpomenout na ročník šestý, a zároveň byl prvním varováním upozorňujícím na bahnitost a výškovou členitost ročníku letošního. Stanoviště druhé pak probíhalo čistě mechanicky. Tradiční neschopnost objevit skryté a rychlé řešení by sice mohli někteří komentátoři připisovat čestnosti, která opovrhuje lacinými zkratkami, můj názor je ovšem ten, že je to prostá neschopnost.

Na stanoviště třetí celek dorazil s jistou nervositou, očekávaje brutální opruz, jak historické zkušenosti učí. Pro tyto účely byly před letošním ročníkem vyvinuty strategické směrnice, opírající se o německý způsob luštění, nicméně na místě se ukázaly obavy bezpředmětnými. Pomocí baterky došlo k prosvícení rozstříhaných elementů a šifra padla bez výraznějšího odporu.

Čtenář jistě promine malou odbočku k historiografii šifrování, která jest nutná k osvětlení, v čem spočívá německá škola šifrařská. Na základě stereotypů ethnických vznikla totiž v rámci vojensko-historické sekce TJB theorie, klasifikující jednotlivé školy národní. Není zde místo pro detailní popis této klasifikace, ale čtenář si o ní jistě udělá představu z následujících příkladů:

Jak je vidět, některé z národních škol nejsou příliš atraktivní z pohledu výsledků, jiné odporují pravidlům, jiné zase finančním možnostem, a tak bylo v TJB odsouhlaseno limitované užití německého přístupu, založené na dodržování pevných zásad, železné morálce a existence seznamu šifer. Detailní popis methodologie je samozřejmě přísně tajný.

Na čtvrtém stanovišti nezaznamenal Balvan žádné zásadní obtíže, snad krom nutnosti nějak se vypořádat s toxickým odpadem, kterého velké množství zbylo po zničení zadání. Jistá míra nechutnosti tmářským organisátorům konvenující byla známa, a tak povaha úlohy nebyla zásadním překvapením. Nutno ale říci, že nikoho nenapadlo zubní kartáček použíti, a spekulace o jeho užití v dalších částech hry tak nebyly pevně uhašeny.

Stanoviště číslo pět bylo vzhledem k nabytým zkušenostem z orientačního běhu přijato kladně, ač přítomnost muže obklopeného lahvemi a vodní dýmkou, který, tvrdě o sobě, že není šifrou, podezřele se choval, vytvářela v souběhu s označením map jako "5a" jisté pochybnosti o povaze části "5b". Paranoia v této fasi hry ukázala se být bezpředmětnou po nalezení prvního ze snad šestnácti míst po malebném slumu rozmístěných. Zneklidnění způsobil jen déšť, který zahnal členy TJB pod přístřeší do společnosti vodku a jiné lihoviny popíjejících dam. Nabízené přípitky všichni členové s těžkým svědomím odmítli, jsouce si vědomi zodpovědnosti na ně číhající v dalším průběhu soutěže. Tato událost byla jediným bodem kontaktu s podnapilými domorodci, a to nepochybně příjemnější, než loňské setkání s dvojicí mužů, kteří mezi druhým a třetím stanovištěm dvěma hráčům TJB vyhrožovali fysickým napadením, používajíce slov "já tě zabiju, skaute".

Číslo šest zabralo dobu, která by ve zpětném pohledu mohla být redukována, ale určitě se nedala označit za zákys, vždyť nepřesáhla půlhodinu. Celkem zvláštní nápad hledat přirozené uspořádání permutací čtyř prvků na Wikipedii pomocí mobilního telefonu se ukázal zbytečným, neb se nepodařilo tento plán uskutečnit dříve, než bylo uspořádání vytvořeno na místě. Doluštění pak bylo mnohem menší potíží, než nalezení ideální cesty dolů. Chyby v orientaci během přesunu na sedmé stanoviště pak zabraly zhruba třetinu hodiny. Během luštění šestého stanoviště uplynula půlnoc.

Stanoviště číslo sedm bylo netradiční, ale nemělo potenciál způsobovat jakékoli neočekávané komplikace či vyvolávat falešná řešení. Vcelku se hodily zkušenosti nabrané hraním Wolfensteinu 3D. Další pokračování vyvolalo vlnu nevole: začínalo být jasné, že charakter přesunů bude fysicky náročný jak kvůli vzájemné vzdálenosti stanovišť, tak i pro jejich výškové umístění. Poprvé, ale ne naposledy, bylo možno slyšet opakování mantry "orgové jsou svině", byť bahnitost míst těchto nedosahovala zdaleka kritických úrovní míst následných.

Stanoviště osm nejvíce se blížilo zákysu. Pozorování o povaze šipek, učiněná v prvních minutách, málo pomohla. Vzdálenosti číslovaných bodů v grafu nedávaly zásadní smysl. Ani odhalení rodokmenové povahy schématu nevedlo okamžitě k rozklíčování tajenky, byť otevřelo další možnosti zkoumání grafu na základě zákonů dědičnosti. Odhodlání doplnit čísla do neočíslovaných polí bylo zchlazeno kritickým nedostatkem údajů umožňujících jednoznačné pravidlo odvoditi. Až poté, co bylo rozhodnuto o přesunu na jiné místo, došlo k osvícení a odhalení samotného principu, který je nutno považovat za nadprůměrně elegantní. Čisté šifrování zde zabralo téměř celou hodinu, což z tohoto stanoviště učinilo pro TJB časově nejnáročnější čistě luštící místo, s kterým snad jen stanoviště 13 může soupeřit.

Devítka byla zajímavá především tím, že déšť nabýval při jejím luštění značné vlezlosti. Těžko říci, nakolik bylo odhalení principu dílem náhody, nicméně podařilo se to relativně rychle, a díky vlhku ve stoje. Absence karimatky v týmovém vybavení ukázala se zde svéráznou výhodou, motivující rychlé vyluštění a šetřící čas zabraný rozbíjením a opětným balením tábořiště.

Poloha desátého rébusu nepotěšila nikoho. Již se potvrzovalo železné pravidlo o nekonečných vzdálenostech panujících v severobrněnské tajze, stejně tak jako začínala vystupovat z mlhy neznalosti brutální zásada "co šifra, to kóta". Místo leželo uprostřed bahnitých polí, betonová zkruž na blízké kótě ale tvořila ideální místo pro luštění. Z tohoto pohledu je smutné, že nejlepší lušticí místo leželo na jedné z nejlehčích šifer. Rychlé rozluštění poněkud pozvedlo náladu, nicméně pouze jeden z členů TJB neustále opakoval, že čas je "hratelný", operuje přitom časovým průměrem předchozích stanovišť. Ostatní byli zavaleni skepsí, opírajíce se o empirický poznatek, že zákys vždycky přijde, je jen otázka, kdy. Bylo kolem čtvrté hodiny ranní a do cíle šest šifer a osm hodin. To dává jen malý prostor pro chybu, vezme-li čtenář v úvahu nemalou délku přesunů.

Jedenáctka sice podle tajenky nebyla daleko, ale pero se zdráhá popsat znechucení nastavší v momentě uzření rozcestníku. Jaká hrůza může se chopit závodníka, jemuž cíl v okamžiku se zas vzdálí? Jako když žíznící na poušti honí se za fatou morganou, a došed na místo uzřené studny jen oprýskaný rozcestník shledá. A přesto, copak lze srovnávat pouštní písek s odporným blátem? Copak na poušti jsou studně na kopcích? Není hroznější krutosti, než černá šipka udávající falešné vzdálenosti a oplývající podivnými skvrnami, ve kterých paranoia vidí tajný kód. A aj, stanoviště číslo jedenáct, když konečně nalezeno bylo, znovu dodává naději, jsouc vyluštěno do dvaceti minut.

A znovu dolů a nahoru, znovu stoupání, až cesta zahne do pravého úhlu, a pohled do mapy ukáže, že to ještě není to místo. Bahno a kopce zde již roztrhalo jednotný šik Balvanu. V těchto místech již nebylo lze skrývat nemohoucnost. Nebyl člen týmu, kterého by alespoň v jedné části cesty nebolelo koleno. Já, jakožto autor tohoto popisu, již nemohu na vlastní oči dosvědčit, co dělo se v okamžicích nalezení šifer, neb jsem se postupně, jsa sužován kolenní kolikou, do zadních částí konvoje propadal. Avšak, po příchodu na dvanácté místo, již za světla, znovu jako zázrakem šifra vydala své tajemství do dvaceti minut.

A pak se opakovalo vše, co již jsem vylíčil dříve. Tentokráte vysoký hřeben tvořil překážku mezi dvěma stanovišti. Netřeba jistě popisovat utrpení, se kterým byla cesta spojena, zvlášť, když déšť proměnil cesty v řeky a údolí v jezera (zde nechť čtenář promine básnickou licenci). Přesto představovala šifra třináctá momenty nejtrudnější. Různé vznikly theorie, předpokládající mizení stejnobarevných kruhů navzájem se dotýkajících, ba i přirovnávající ji k východnímu umění go, než vypozorovány jisté zákonitosti byly, ale odhalení všech podsystémů nepříjemnou se ukázalo povinností. Část družstva podléhala krisi, která brala soustředění i bdělost. Když však ozvalo se frenetické skandování "CA-E-SAR, CA-E-SAR" (čteno tak, jak by člověk od opravdového českého slova očekával), bylo jasno, že ani místo, jako zákys oficielně označené, neodolá. V těchto slavných chvílích otřásala se zásada, že příchod zákysu je jen otázkou času, v samých svých základech.

Jen jediný muž zůstal fysicky zdatným natolik, že dokázal dojít na kótu, která označovala místo čtrnácté. Zde ukázalo se, že nelze odmítat abecedu Morseovu, byť už jednou použita byla. V první chvíli užité čtení, které bere dvojice písmen odpovídající černým bodům v obrázku, vedlo na text smysl nedávající: CHPREMERORIECE... Alternativa se nabízela v kreslení do obrázku, a v prvních chvílích vedla k nadějím. Když totiž každý bod, na který se odkazoval text vpravo, změnil barvu na opačnou, objevila se v horním rohu čitelná dvojka! Jen dál tak postupovat nešlo a brzy bylo zřejmé, že methodika zvolená zde nevedla by k cíli. Až po čtyřiceti, možná až padesáti minutách byla vyzkoušena methoda Morseova, nejdříve vedoucí k tajence KOZHLEDNAIHIHIHSSI, kterou se zvýšenou přesností podařilo v druhém čtení upravit na správný tvar.

V tu chvíli bylo již jasné, že tento ročník zaujme v historii TJ Balvanu místo vpravdě výjimečné; vždyť nikdy v historii ještě nestanula noha Balvanisty na šifřišti s pořadovým číslem patnáct! Jenže blízkost cíle má magickou moc, a tak ani zamokřený kanál, ani stáda hlodavců v něm, ani šik myslivců ostřelující bažanty kolem hlav soutěžících blízko proletující, nic z toho nemohlo zabránit pokoření stanoviště patnáctého pár minut po jedenácté hodině dopolední.

Bohužel, tak jako Hannibal musel otočit svá vojska před těsně branami Říma, tak jako se Alexandr Veliký zastavil těsně před dobytím Indie, tak jako Napoleon musel ustoupit od Moskvy, tak jako Rudá armáda byla poražena těsně před Varšavou v roce 1920, tak jako o dvacet dva let později Paulus nedokázal dobýt posledních pár bloků Stalingradu a Severokorejci v roce 1950 nezlikvidovali pusanský perimetr, tak jako čeští representanti v kopané neudrželi dvoubrankové vedení proti Turkům na ME 2008, tak jako i mnohá další zdánlivě jistá vítězství se v okamžiku proměnila v debakl, tak i TJ Balvan Praha nedokázal za celých čtyřicet minut prolomit poslední, napohled nejlehčí bariéru, dělící jej od úspěšného dokončení Tmou 11. V kritických momentech selhal úsudek, zkolabovala organisace, vázla výměna informací a štěstí, až doposud na straně týmu stojící, se odvrátilo. Tak tenká jest hranice mezi slávou a selháním.

Ale přesto, až se v budoucnu ukáže skutečná váha dosažených výsledků, snad další generace startující za TJ Balvan shlédnou na Tmy ročník jedenáctý s hrdostí na své předchůdce, kteří sice nepřekročili svůj stín, ale nevzdali se, a až do posledního momentu bojovali za vítězství a odnesli si čest. Mezitím, než vyrostou nové generace, doufejme, že se stará garda TJB pokusí zase za rok zopakovat zázrak, a tentokrát jej dotáhnout do konce. Protože, ať se daří nebo nedaří, my se nikdy nevzdáme!

Pro historiky, dokumentaristy a příznivce statistiky: